Jaro a léto je typickým obdobím šíření vnitřních parazitů. Vyšší teploty přejí přežívání jejich vývojových stadií v prostředí, a jak jsou k tomu přírodou uzpůsobení, umí toho využít. A tak je právě v té době ideální čas myslet na ochranu našich kočičích miláčků před škrkavkami, tasemnicemi a dalšími cizopasníky.
Jednobuněční kočičí paraziti
V souvislosti s kočkami je často zmiňovaným strašákem Toxoplasma gondii. Kočka je jediným definitivním hostitelem a pro člověka může být jen ona zdrojem nákazy touto zoonózou. Co možná nevíte je fakt, že kočka vylučuje invaze schopné zárodky jen jeden až tři týdny ve svém životě. To se navíc obvykle týká koťat.
Proto je velmi nepravděpodobné, že by domácí kočka, žijící v domácnosti ve výborných hygienických podmínkách, byla pro člověka zdrojem infekce. Toxoplasmóza je téma důležité zejména pro ženy v těhotenství. Součástí klasického těhotenského screeningu je i odběr krve a stanovení titru protilátek proti toxoplasmě. “Ani pozitivní titr však neznamená automaticky hrozbu pro plod, jen to, že se organismus nastávající matky někdy s toxoplasmou setkal.“ říká MVDr. Michaela Riedlová.
Mnohobuněční kočičí paraziti
U koček se setkáváme nejčastěji se škrkavkami a to s druhy Toxocara cati a Toxascaris leonina. Tito parazité jsou na rozdíl od prvoků viditelní makroskopicky a můžeme je najít ve stolici jako špagetám podobné útvary. Koťata se nejčastěji nakazí pitím mateřského mléka obsahujícího vývojová stadia škrkavek. Dospělé kočky pak vajíčky z prostředí.
Opět to budou spíše venkovní kočky. Koťata nakažená škrkavkami pocházejí většinou ze špatných hygienických podmínek. Vývojová stadia škrkavek prodělávají tzv. hepatopulmonární migraci – přes střevní stěnu se dostávají do jater a plic, kde
působí poškození těchto orgánů a vydávají se na další cestu do trávicího traktu.
Schopnost larev škrkavek putovat orgány zvířecího i lidské těla do obtížně léčitelných míst je důvodem pro pravidelné a poctivé odčervování našich zvířecích miláčků. „Setkala jsem se v ordinaci s majitelkou, které se larva škrkavky usadila v zadní oční komoře, kde ji objevilo až velmi důkladné specializované vyšetření.“ upozorňuje MVDr. Michaela Riedlová.
Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o tasemnicích. Ty u koček nepředstavují velký problém, vyskytují se u nich spíše vzácně. Většina kombinovaných antiparazitik, která používáme pro pravidelné odčervování, pokrývá také tasemnice.
Kdy a jak kočku správně odčervit
Zdravou dospělou kočku žijící jen „indoor“ odčervujeme pravidelně dvakrát ročně. Možná Vás napadne, že to vlastně není nutné, když nechodí ven. Ale zárodky parazitů můžete přinést své kočce domů na podrážkách svých bot, které musí každá kočka prozkoumat zjišťujíc, kde jste se celý den toulali.
Za to každé kotě by mělo dostat vnitřní antiparazitika vždy alespoň dvakrát v intervalu deseti dní. „Kočka, žijící napůl doma a chodící ven mezi jiné venkovní kočka by měla být odčervována pravidelně každé tři měsíce.“ říká MVDr. Michaela Riedlová. „Pamatujte, že parazitózy zvířat jsou vesměs přenosné na člověka. Největší riziko nákazy hrozí malým dětem.“ Při chronických trávicích potížích je navíc vhodné nechat vzorek stolice vyšetřit laboratorně pro vyloučení jednobuněčných parazitů.
Existuje prevence proti parazitům?
Podání antiparazitik na rozdíl od aplikace vakcíny prevencí není. Kočka se může opět nakazit pár dní po odčervení. Můžeme ale dlouhodobě posilovat imunitní systém kočky pomocí probiotik a prebiotik, ideální jsou například přímo pro kočky určené Yoggies CatProBio. Pravidelným podáváním probiotických preparátů posilujeme imunitní systém obecně a také zlepšujeme obranyschopnost střevní sliznice a jejích buněk. Parazitární invaze může být pro zvíře i člověka
zdrojem mnoha zdravotních potíží, vyplatí se proto preventivní i léčebná opatření nezanedbávat.