JEZEVČÍK
vše o plemenu
Toto plemeno vzniklo v Německu. Úplně první zmínky o psech podobných stavbou těla jezevčíkovi jsou více než 300 let staré. Už tehdy to byl založením lovecký pes, určený k lovu králíků, vyder, bobrů a jezevců. Nejstarším typem jezevčíka je dnes už méně oblíbený hladkosrstý, černý s pálením.
Dlouhosrstá varianta má svůj původ v křížení těchto zvířat se „španěly“, drsnosrstá pak má ve svém genofondu také geny malých kníračů a dandie dinmont teriérů. Jeho stavba těla ho předurčovala k vyhánění lišek a jiných zvířat z jejich nor. Dodnes je myslivci k tzv. norování využíván. Nicméně stále více se z něj stává společenské plemeno. Přerod jezevčíka z mysliveckého na společenského psa nicméně zatím není dokončen a myslivecké vlohy a pracovní vlastnosti u něj stále hrají důležitou roli.
Povaha
Je to založením dominantní a tvrdohlavý pes. Ale je také přátelský, hravý, milující a snadno se učí. Jsou to výborní hlídači se zachovaným loveckým instinktem. Při správné výchově to může být skvělý rodinný pes. Díky přimíchání různých plemen k původnímu jezevčíkovi je možné říci, že dlouhosrstý typ je nejblíže společenskému účelu. Má velmi přátelskou a milou povahu s nižším zastoupením dominance a loveckých pudů. Původní hladkosrstý jezevčík je ten tvrdohlavější, urážlivý a nejméně ochotný podvolit se vůli svého majitele. Je to také nejčastěji myslivecky využívaná varianta jezevčíka. Drsnosrstý jezevčík je někde na půli cesty mezi nimi. Možná právě proto je v současnosti neoblíbenějším a také nejrozšířenějším jezevčíkem. Jsou to velmi odvážní psi, kteří i přes svůj malý vzrůst budou vždy ochotni bránit svého majitele a postaví se každému, i sebevětšímu nebezpečí. Proto jsou v myslivosti tak oblíbeni.
Pro koho se hodí
Jezevčík je vhodný pro každého, kdo si bude vědom jeho možných záporů a bude ochoten věnovat se zejména u štěněte velmi důsledné výchově a časné socializaci. Záleží také na účelu pořízení tohoto pejska. Každý jezevčík bude velmi ochotně vykonávat mysliveckou práci. Má-li to být spíše společník, je třeba výběr štěněte konzultovat s chovatelem a nechat si od zkušeného ideální štěně doporučit.
Základní informace o plemeni
Jezevčík má nízké, dobře osvalené tělo s obdélníkovým rámcem. Krátké a na pohled křivější končetiny nicméně spolehlivě umožňují rychlý a hbitý pohyb. Hlava je špičatá s dlouhou nosní partií. Kromě dělení jezevčíků podle délky a kvality srsti jsou ještě rozlišovány tři velikostní varianty. Jezevčík standardní, trpasličí a králičí. Trpasličí a králičí jezevčíci, neboli také miniaturní, se od sebe liší obvodem hrudníku. Tyto dva typy se mezi sebou křížit mohou, nesmí se však křížit s jezevčíkem standardní velikosti. Standard FCI povoluje tři základní barevné varianty. Jednobarevné – červené, žluté (také s černou příměsí), dvoubarevné – černé nebo hnědé s pálením a žíhané, se základní tmavou barvou černou, červenou či šedou. U drsnosrsté formy je kromě těchto nejběžnější barevnou variantou zbarvení světlého až tmavého divočáka.
Fena štěně 6 měsíců | Fena dospělá | Pes štěně 6 měsíců | Pes dospělý | |
|---|---|---|---|---|
Výška | Standard neuvádí | Standard neuvádí | ||
Váha | Králičí – do 3,5 kg
Trpasličí – do 4 kg
Standard – do 9 kg | Králičí – do 3,5 kg
Trpasličí – do 4 kg
Standard – do 9 kg | ||
Věk dožití | 12 – 14 | 12 – 14 |
Výchova a výcvik
Jeho inteligence a u myslivecky vedených jedinců i po léta zakódovaná schopnost vlastního rozhodování vyžaduje výcvik a výchovu s jasně stanovenými hranicemi. Je to vynalézavý a sebevědomý pes, zejména když hledí na svůj vlastní zájem. Měl by mít láskyplnou, ale důslednou výchovu, která ho nenechá v pomyslném vedení domácnosti a lidské smečky. Nesnáší křik a dril a jeho povaha ho při takovém zacházení může zatvrdit a výsledkem bude agresivita vůči vlastnímu majiteli. Velice důležitá je také raná socializace s jinými zvířaty a dětmi, aby i v početné rodině mohl být plnohodnotným a milujícím členem. Nemá rád samotu, a pokud ho v budoucnu čas o samotě čeká, je velmi důležité tomu štěně naučit co nejdříve. Pamlsky používané při výcviku by měly být opravdu malé a málo energeticky bohaté vzhledem k jejich tendenci k nadváze. Je důležité vyhýbat se piškotům pro děti. Ideální jsou například Yoggies krůtí výcvikové pamlsky.
Nemoci jezevčíků
Obecně patří mezi poměrně zdravá plemena. Jejich jediným častějším problémem souvisejících s dlouhou stavbou těla bývají výhřezy meziobratlových plotének. S tím je třeba počítat už při jeho pořízení a od mala jezevčíka učit, že by neměl skákat z křesla nebo postele. Ideální je, když ho naučíte, aby si štěknul, chce-li dolů, nebo seběhnul po přistaveném zařízení, třeba malých schodech. Obézní jezevčíci pak mívají cukrovku, choroby kloubů, nemoci kardiovaskulárního a dýchacího aparátu. Je to plemeno s predispozicí k tvorbě zubního kamene a rozvoji zánětu dásní.
Čím a jak jezevčíka krmit
Podle velikostního rázu patří jezevčíci mezi malá až trpasličí plemena, která je vhodné pro optimální vývoj krmit:
- po odstavu mezi 2. a 3. měsícem věku 5x denně,
- od 4 do 5 měsíců 3x – 4x denně a
- od 6. měsíce věku 2x denně.
Vzhledem k velikosti jsou pro ně vhodné malé granule, například Yoggies minigranule. Jezevčíci obvykle rádi jedí a nejsou vybíraví, proto je jako prevence rozvoje obezity velmi důležité pečlivě hlídat krmnou dávku a nepřekrmovat je.