Vše začalo před mnoha lety. Bylo mi 15 let a byla jsem přijata na střední školu. Tenkrát se kolem naší školy potulovala fenka a její 3 štěňata. Jedno z nich mi na 18 let přirostlo k srdci a já se díky ní naučila pravé zodpovědnosti. O Mikče, voříškovi s duší nestárnoucího štěněte, tento příběh ale není. Díky ní vím, že láska a kvalitní strava mi ji tu nechaly déle.
Pak odešla. Narodil se mi syn a já se vdala. Stále mi tu chyběl kožíšek, který neodmlouvá a bude soucítit, když mi není do zpěvu. Přišel můj velký den a já požádala svého muže, aby mi místo svatebního daru přivezl psa z útulku. Hledala jsem pomocí internetu a našla. Handipet Rescue – útulek pro hendikepovaná zvířata.
Nejdříve jsem si musela svůj výběr doma obhájit, a do měsíce byla moje fenka doma. Proč obhájit? Jednoduše. Chtěla jsem psa, který se špatně umístí a na první pohled nebude hezký. První slova mého muže: „Vypadá jak vytažená z popelnice… ať se na mne nedívá!“ Upřímně, já se do ní zamilovala hned podle fotky. 6letá fenka, týraná v ukrajinské množírně s prostřeleným ouškem. Moje paní Ježková – ano, toto je její jméno.
Od té doby uplynulo 5 let, a já z uzlíku chlupů vykrmila krásnou a vitální holku. Pravidelně ji vozím na trimování a koupele do salonu, kde mi paní Hartlová z Liberce dala vzoreček granulí Yoggies. Od té doby nekupuji jiné. Doma chutnají nejen psům, chodí jim je ujídat i kočky a občas sousedovy čivavky. Jejich panička je začala také kupovat poté co jí paní veterinářka potvrdila, že složení je naprosto skvělé.
No a jako správný příběh končí vše větou Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
(Případnou výhru bych věnovala do útulku, který zachránil mojí holčičku. Já chodím do práce a dokáži se o své zvířátka dobře postarat.)
Příběh své Paní Ježkové nám poslala Katka Wendlerová
