Od dětství jsem milovala psy

Od dětství miluji zvířata a již dávno předtím, než-li jsem se stala prakticky nevidomou, jsem přemýšlela o předvýchově štěněte pro handicapované. Ve stejné době jsem se „malou lstí“ od svých přátel dostala do Střediska výcviku vodících psů v Jinonicích. Celou dobu jsem počítala s tím, že vychovám velkého pomocníka pro nevidomého a nepřipouštěla si, že jsem na tom tak, že vodicího psa potřebuji sama. Po krátkém rozhovoru, s tehdejší paní ředitelkou, zklamaná, že štěně nemůžu se svou diagnózou dostat, jsem se s těžkým srdcem šla podívat alespoň na „studenty“ jejich školy.

… a tak to začalo

Hned v prvním kotci byli dva psi. Aron mne zaujal svým chováním, protože spořádaně seděl a čekal, než si ho zavolám, na rozdíl od jeho parťáka, který se málem protáhl mezi mřížemi, jen aby mne olízal. Ačkoli jsem si pohladila a pomuchlovala i ostatní „studenty“ a zkusila se projít si i s jiným psem, Aron byl na stejné vlně a už v ten den jsme si sebe navzájem vybrali.

Když po roce našeho soužití, po zkrmení granulí, které jsme dostali ještě ze SVVP, přišla na řadu otázka „Čím krmit Aronka?“ začala jsem se ptát a číst všemožné články o stravě psa. Bylo toho moc a já mu chtěla dát jen to nejlepší. Tuto otázku jsem položila i cvičitelce, která mi Arona vycvičila a sama psa má. Ta mne nasměrovala na granule od Yoggies. Pročetla jsem si diskuse i recenze, začala pročítat složení i ostatních granulí a hledala i jiné možnosti stravování. Ano, našla jsem B.A.R.F., ale jeho příprava je pro někoho, kdo špatně vidí, složitá a tak mi Yoggies přišlo jako to nejlepší, co můžu svému pomocníkovi dát. Potřebuji, aby jedl zdravě, aby neměl zažívací problémy, aby prosperoval… je to parťák a nejlepší přítel při mých každodenních pochůzkách a život bez něj už si ani nedovedu představit.

Nám v Yoggies je ctí a potěšením!